Počátky sboru

Píše se rok 1874 a novým starostou Ouval se stává hostinský Bedřich Micka. Podobu městyse, pohledem nastupujícího starosty, si nemůžeme idealizovat. Obec byla převážně zemědělského rázu, měla asi 85 domů převážně postavených z kamene pojeným hlínou se senem. Vyjímkou nebyly v této době ještě domy dřevěné. Střechy byly zhotoveny doškami nebo šindely. Místní cesty byly prašné a poškozené od selských povozů a na atraktivnosti městečka nepřidávala ani už na svou dobu frekventovaná železniční doprava. Až v roce 1877 vznikl Štěpařský spolek, který se přičinil o pěkný vzhled městečka. Podkroví domů zdobily různé poklady, které daly bohatý základ pro nezvladatelný oheň.

Tehdy se starosta rozhodl uvést v pořádek protipožární ochranu. Ihned po svém nástupu přednesl obecnímu výboru návrh na zakoupení vhodného nářadí a čtyřkolové stříkačky. Návrh dostal podporu a obec zakoupila košíky na vodu, háky na strhávání střech, žebříky a voznici, celkem za 25 zlatých. 19. srpna se dále objednala stříkačka za 650 zlatých od továrníka Sal. Hubra z Karlína. Při zkoušce se však ukázalo, že stroj "slabě neše" a musel být tedy vyměněn za silnější. 28. října byla dodána nová stříkačka v hodnotě 725 zlatých. Taková suma byla však pro obecní rozpočet silnou zátěží a stříkačka byla zcela splacena až v dubnu 1877 při doplacení úroku 36 zl. a 81 krejcarů. O stříkačce se nezachovaly žádné podrobnější zprávy, jisté je, že byla jednoproudá, výkonější dvouproudé se v té době ještě nevyráběly. Používala se nejspíše do 20.let následujícího století.

Přepočet zlatého na dnešní hodnotu je velice obtížný, skládá se z mnoha faktorů. Pro zajímavost se nám dochovaly ceny různých komodit i z Úval. Tak kdybyste si zašli tehdy třeba k Mickům na pivo, nechali byste tam 14 krejcarů za litr. Při shromáždění dostatečného množství podkladů jsem vypočetl hodnotu jednoho zlatého na zhruba 215 Kč, postupem času ztrácel na ceně. Sto krejcarů dává jeden zlatý.

Po zakoupení techniky se musela ještě obstarat její obsluha a místo pro skladování. Mezi dobrovolníky, kteří v případě nutnosti zasáhnou s novou technikou, se objevil statkář František Bilanský, ten mohl zajistit koňský potah a mistr truhlářský František Fiala, který svou zručností mohl přispět k případné opravě nářadí. Tito dva muži položily v podstatě základ dobrovolného hasičství v Úvalech. 11. července 1876 se vybrala nabídka na zhotovení kůlny za 489 zl. a 50 kr. Stavba byla dokončena do konce 70. let a skladovalo se v ní nejen hasičského nářadí, ale také prkna a budky na ouvalské trhy. Stála do roku 1913, kdy se na jejím místě postavil nejdříve hostinec a roku 1917 lékárna s čp. 31. Členové sboru se poprvé přičinili na hašení požáru v domě truhláře Jana Řízka, prý to bylo ve stejný den, kdy přivezl František Fiala s potahem Bedřicha Micky novou stříkačku. V roce 1876 dostali členové tohoto ještě ilegálního sboru nové hasičské uniformy. Členové se scházeli dosti často na cvičení, ale nezasahovali ve vedlejších obcích. V roce 1877 se stává starostou právě František Bilanský, ztrácí čas na hasičství a sbor začíná pomalu, ale jistě upadat.

Hasičský sbor měl však své místo i v kulturním životě Ouval. 23. a 24. dubna 1879 se v městečku konala velkolepá oslava při příležitosti stříbrné svatby jejich veličenstev, tedy Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské. Prvního dne večer hasiči vedli i uzavírali průvod, nesli louče a doprovázeli hudbou. V roce 1884 se světila nová budova místní školy, slavnosti se zúčastnili naši hasiči společně s nově vzniklým sborem z Přišimas.

Za starostování Antonína Chlapce, který vystřídal v roce 1884 Bilanského, se místní sbor konečně zařadil do skromné rodiny oficiálních sborů v okolí. 3. března v tomto roce také vznikla župa Brodsko-Kostelecká, v níž se sdružovaly řádné dobrovolné sbory hasičské v kompetenci okresního hejtmanství Český Brod. Městys Ouvaly tehdy k tomuto okresu náležel. Sbor se však nemohl do této organizace přihlásit, jelikož nebyl úředně schválen, nemohl ani žádat o dotace od orgánů spravujících stát a ani od Ústřední zemské hasičské jednoty.

Začátkem léta roku 1885 se František Bilanský nechal slyšet, že sbor zanikl. Muselo se tedy jednat rychle, aby nebyla ohrožena bezpečnost rozvíjejícího se městečka. V září 1885 byl sestaven komitét pro sepsání stanov nového sboru. 1. září odeslal stanovy c. k. okresnímu hejtmanství pro schválení, okresní úřad pak předal stanovy c. k. místodržitelství v Praze. Stanovy však nebyly potvrzeny z důvodu, že starosta obce nebyl zároveň starosta sboru. 8. února 1886 odeslal Antonín Chlapec opravené stanovy opět na stejnou adresu. Tentokrát se na sbor usmálo štěstí. 6. března uznalo stanovy císařsko královské místodržitelství a 23. března okresní hejtmanství.

V neděli 11. dubna 1886 se konala ustavující schůze Spolku dobrovolných hasičů městyse Ouval, od tohoto dne si připomínáme jeho založení. Starostou spolku, podobně jako obce, se stal Antonín Chlapec. Tuto funkci zastával až do 26. srpna roku 1889, kdy ukončil svůj život skokem pod vlak poblíž ouvalského nádraží. Za velitele byl zvolen Pavel Rosenbaum. Tento muž patřil do bohaté a vážené rodiny tehdejších Úval, sám byl nájemcem velkostatku Hostín a majitelem cihlárny. Podvelitelem se stal Václav Šmidlík, ředitel místní školy. Při svém založení měl sbor 36 činných členů a dalších 32 pravidelně přispívajících. Navíc byl hojně podporován od obce i od různých dárců, dostávalo se nového nářadí i finančních prostředků.

Pavel Rosenbaum u sboru nepobyl příliš dlouho, za tři měsíce na svou funkci po nátlaku Václava Majera a Františka Fialy rezignoval. O založený spolek hasičů se jen málo zajímal. 18. července 1886 se musela konat mimořádná valná hromada, na které byl za velitele zvolen Josef Šesták.

Místní hasiče vycvičil do konce července Václav Majer, člen karlínského sboru. Do Úval přišel 26. června s doporučením od karlínského sboru. I přes své vytížení si našel čas pro jinou aktivitu a v Ouvalech si vyhlédl svou budoucí ženu, Amálii Paulovou. Připravenost ouvalských dobrovolných hasičů se projevila 22. července, kdy v Újezdě vzplanul dům po zásahu bleskem a takto se o postupu sboru psalo v Českobrodských listech: "Statečný sbor ten počínal si velmi statně, tak že v krátkém čase byl oheň úplně lokalisován a uhašen". 8. srpna se městečko převléklo do slavnostního. I přesto, že bylo deštivo, sešly se v Ouvalech okolní sbory a různé jiné spolky, jako například Sokol z Českého Brodu. Oslava založení sboru trvala celý den a v programu byl průvod obcí s hudbou, projevy, mše a svěcení povozů a nářadí, různé soutěže, požární útok na hostinec "U Českého lva". Při zábavě bavil účastníky místní zpěvácký spolek Smetana (více na zprávě o této slavnosti). V roce 1887 přistoupil sbor k hasičské jednotě Brodsko-Kostelecké i Ústřední zemské hasičské jednotě. Zasahovalo se u dvanácti požárů, nejdále ve Slušticích.

Jelikož se velitel Josef Šesták odstěhoval z městečka do Měcholup, byl 22. dubna 1888 zvolen za nového velitele Jan Ešner, krejčí a obchodník textilem, který po zkušenostech s hasičstvím rozšířil svou domácí výrobu i o hadice. Jan Ešner vyhotovoval uniformy a hadice pro většinu sborů Podlipanské župy. V této době se však už počáteční euforie vytratila, objevují se spory mezi členy a nedostatečná docházka na cvičení, počet členů se mírně zužuje. Sbor je však za svou vydatnou činnost chválen okresním hejtmanstvím. Ešner vedl sbor pro dalších 15 let.

1. červenec 1888 přinesl městečku významnou akci, konal se zde sjezd hasičské župy Brodsko-Kostelecké za účasti jedenácti sborů. Program tohoto shromáždění sborů byl velice podobný oslavě z roku 1886.

Založení sboru v Ouvalech bylo impulsem i ostatním obcím. Roku 1889 vznikl za podpory ouvalských hasičů hasičský spolek ve Škvorci. Byl založen na přímluvu Václava Šmidlíka a poté jeho členy dokonce sám vycvičil.